Zemřel Jiří Štěpnička. Český hlas Harrisona Forda odešel v 79 letech
Národní divadlo přišlo o herce, který na jeho jevištích odehrál skoro stovku rolí. Jako malého kluka ho chytili pohraničníci, když s ním slavná matka utíkala z Československa.
Hlas, kterým v češtině mluvil Harrison Ford, umlkl. V neděli 11. října zemřel herec Jiří Štěpnička, bylo mu 79 let. Oznámilo to Národní divadlo, kde stál na jevišti skoro půl století.
„Odešel kamarád a vynikající herec, jehož osud je obrazem našich pohnutých dějin,“ loučí se s ním šéf Národního divadla Jan Burian. Pohnuté dějiny na Štěpničku dolehly, když byl ještě malé dítě.
Narodil se v Londýně slavné herečce Jiřině Štěpničkové, hvězdě prvorepublikového filmu. Na začátku padesátých let se s ním matka pokusila tajně utéct z Československa. „Mě nějaký strejda nesl v ruksaku na zádech a všichni jsme vstoupili do potoka a přecházeli jsme ho. Vtom se ozvalo: ‚Stůjte jménem zákona‘ a střelba. A to byli naši pohraničníci a pozatýkali nás,“ vzpomínal po letech pro Paměť národa, archiv svědectví pamětníků.
Matka dostala patnáct let vězení. Malý Jiří skončil na víc než půl roku v nápravném zařízení, teprve pak si ho vzal otec, malíř Jan Samec, k sobě do Karlových Varů. Za maminkou jezdil jednou za čtvrt roku do pardubické věznice. Nejdřív na ni viděl jen přes mříže a sklo, později jí směl sedět na klíně, zatímco v koutech stály stráže. „I tak se mi podařilo mamince propašovat nějaké věci, které nesměla mít, třeba kapesní nožík nebo peníze,“ vyprávěl. Ven se dostala na amnestii, když mu bylo třináct.
Kluk, který nosil otcovo příjmení Samec, si nakonec vybral matčino jméno i její řemeslo. Vystudoval herectví, prošel divadly v Hradci Králové a v Brně a pak zakotvil na první české scéně. Národní divadlo počítá, že tam ztvárnil téměř stovku postav, od Petruccia ve Zkrocení zlé ženy po Shylocka v Kupci benátském. Za roli v inscenaci Blackbird dostal divadelní Cenu Thálie.
Kdo nechodil do divadla, znal ho po hlase. V českém znění mluvil za Harrisona Forda, Michaela Douglase i Mela Gibsona, za kterého v komedii Po čem ženy touží dostal dabingovou Cenu Františka Filipovského. Sám se ale za dabéra neměl. „Profese dabéra neexistuje. Dabing je součástí herectví,“ řekl před lety Radiožurnálu. Z obrazovky ho znali i diváci seriálů Vyprávěj nebo Ordinace v růžové zahradě.
Burianovo rozloučení má ještě pokračování. „Uměl být však šťastný v divadle a velmi si vážil své rodiny. Budeme na něj velmi vzpomínat.“
