Vzpomeňte si, kde jste byli 11. září. Dva rodáci z Prahy zemřeli ve WTC

Čtvrt hodiny před třetí odpoledne našeho času narazilo 11. září 2001 první unesené letadlo do severní věže Světového obchodního centra v New Yorku, kterému celý svět říkal WTC. Zkuste si teď vzpomenout, kde jste v tu chvíli byli vy. Česká televize se na to zeptala svých sledujících a přišlo přes 3300 vzpomínek.

Dva rodáci z Prahy byli tou dobou v práci nahoře v severní věži a oba tam zemřeli. Alena Sešínová a Lukáš Rambousek se domů nevrátili. Jejich jména dnes najdete na newyorském památníku mezi skoro třemi tisíci obětí z celého světa.

Alena Sešínová utekla z Československa po sovětské okupaci. Ve Francii myla nádobí a uklízela, protože práci podle svého vzdělání nesehnala. V Americe to nakonec dotáhla na správkyni počítačové sítě velké pojišťovny. Ten den podle TN.cz v práci ani být nemusela. Šla zkontrolovat sítě, protože svou práci měla ráda.

Rodina v Česku marně čekala na zprávy. Její synovec se dovolal jen tetině kamarádce v New Yorku, se kterou se skoro nedomluvil, a z hovoru nějak pochopil, že Alena v budově je. „Prostě v tom nejhorším místě, takže se z ní nikde nic nenašlo,“ vzpomínal pro CNN Prima NEWS. Přes oceán pak dorazila jen krabice s jejími věcmi. Ležel v ní i její starý československý pas.

Lukáši Rambouskovi bylo 27 let. Jako počítačový technik makléřské firmy Cantor Fitzgerald seděl ve 103. patře, vysoko nad místem, kam letadlo narazilo. Cesta ven neexistovala. Podle deníku Aha! musel ten den do práce o něco dřív než jindy. Otec ho naposledy viděl v sedm ráno, když odcházel z domu. Jeho tělo se nikdy nenašlo.

Po čase otec uviděl fotografii lidí v oknech hořící věže a byl si jistý, že jeden z nich je jeho syn. Celý rok sbíral sílu, než snímek ukázal manželce. „Přece nemohl jen tak zmizet,“ řekla nad fotkou Lukášova matka.

Tady doma zatím lidé seděli u obrazovek. V odpovědích pro Českou televizi vede s obrovským náskokem slovo televize, lidé ji zmínili víc než sedmsetkrát. Nejčastěji vzpomínají na CNN, těsně za ní na Českou televizi a Český rozhlas. Internet tehdy měli doma jen jeden až dva Češi z deseti, zprávy proto běžely hlavně po telefonu a esemeskách. K americkému velvyslanectví v Praze začali lidé nosit svíčky a květiny.

Paměť ale umí podvádět. Většina lidí si ten den spojuje se školou, jenže když zpráva do Česka dorazila, měla většina žáků už po vyučování a vysokým školám ještě nezačal semestr. „Do vzpomínek se velmi často dostávají i části, které nejsou pravdivé. Ale my si představujeme, že pravdivé jsou,“ vysvětlil pro ČT psycholog Aleš Neusar z Ostravské univerzity.

Jména obou Čechů jsou vyřezaná do bronzových desek kolem bazénů v místech, kde stála dvojčata. Když tam před třemi lety stál prezident Petr Pavel, nechal u nich červenou a bílou růži. „Vnímám, že by se tahle tragédie měla připomínat,“ řekl před pěti lety synovec Aleny Sešínové.