Pohlreich usmažil smažák. „Nevolejte záchranku,“ prosí diváky

Zdeněk Pohlreich, kuchař, kterému je ze smaženého sýra podle vlastních slov těžko, ho ve středu ráno usmažil na svém kanálu na YouTube. A hned na začátku prosil diváky o shovívavost. „Prosím vás, nevolejte záchranku, jakože jsem se zbláznil. Dělám jenom to, co jste si přáli,“ říká ve videu nad miskou majonézy.

Přání to bylo zjevně velké. Video s názvem Tohle byste od Zdeňka Pohlreicha nečekali. Smažák! pustilo podle počítadla YouTube přes 130 tisíc lidí za první den. Jeho severský losos gravlax ani rajská omáčka s plněnými paprikami tolik nenasbíraly ani za celé týdny. Pohlreich natáčení otevřel přirovnáním k Vánocům jako k večeru splněných přání a smažák označil za odpověď na záplavu dotazů a komentářů. Někteří fanoušci mu prý dokonce rovnou vzkázali, že na to nemá. „Dokonce jste mi psali, že si nemyslíte, že bych to byl schopný zvládnout,“ přiznal.

Proč to lidi tak táhlo, je jasné. Pohlreich se se smažákem nikdy nemazlil. Před šesti lety v rádiu Expres FM, jak tehdy popsaly Seznam Zprávy, si nebral servítky. „Lidem to prostě chutná. Mně to nechutná, proti gustu žádný dišputát. Mně je z toho těžko, když to dojím,“ řekl. Smažák podle něj zdomácněl hlavně proto, že to bývala v hospodách jediná jistota, kterou kuchaři nezkazí.

Zároveň ale nikdy nepopíral, jakou má sýr v obalu v Česku sílu. V pořadu Ano, šéfe! pronesl větu, kterou loni připomněl i Reflex mezi jeho nejslavnějšími hláškami: „Kdyby kandidoval smaženej sýr do parlamentu, tak má 80 %.“ Teď ve videu přiznal, že vlastně neví, jak se stalo, že má smažák tak obrovskou popularitu.

Hospodskou klasiku přesto neudělal úplně podle hospody. Místo eidamu vzal goudu, oškrábal z ní vosk a rozřízl ji úhlopříčně, aby byla porce pořádná. Pak přišel tradiční trojobal, tedy mouka, rozkvedlané vejce a strouhanka. Vajíčka volil hnědá, protože mají podle něj o trošku lepší chuť. Jeden kousek obalil schválně dvakrát, aby bylo vidět rozdíl pro ty, kdo ho mají rádi obalený dvakrát.

Nejvíc se nadřel s tatarkou. Udělal si ji sám, do majonézy přimíchal hořčici, nasekanou šalotku, citronovou šťávu a nastrouhané španělské okurčičky. „Je to sice práce jak na kostele,“ glosoval strouhání. Tatarka podle něj nemá být hrnec majonézy, ve kterém sem tam proplave kousek zeleniny. Kdo chce zkusit něco nového, tomu radí vzít japonskou majonézu Kewpie.

K sýru dal vařené brambory s máslem a pažitkou a připomněl, že smažák se nedá držet v teple a musí jít z oleje rovnou na talíř. Hotové jídlo pak představil jako smaženou goudu s tatarskou omáčkou. A muž, kterému smažák léta nechutnal, to celé uzavřel po svém. „Vlastně mi to neva. Když to někomu chutná, tak je to svatý.“