Od prvního ledna letí facka jako výchovný prostředek do koše. Nový zákon výslovně zakazuje tělesné trestání dětí a Česko se tak konečně přidalo k ostatním evropským zemím. Jenže tahle změna rozpoutala v zemi obrovskou válku. Rodiče se rozdělili na dva nesmiřitelné tábory a atmosféra připomíná spíš bitvu než rozumnou diskuzi.
„Stát moje dítě neporodil, takže nemá právo určovat výchovu,“ rozčiluje se část rodičů nad tím, že jim někdo zasahuje do rodinného života. Další přikyvují a vzpomínají na staré časy. „Za nás to bylo normální i kolikrát ve škole a jsme normální s úctou a respektem,“ tvrdí ti, kdo sami v dětství dostávali „přes zadek“ a nic jim to prý neudělalo. Dokonce padají věty jako „škoda každé facky, která padla vedle“ a že dnešní děti jsou „drzí parchanti bez trochy úcty“.
Obzvlášť ostře se vyjadřují k chování současných dětí. „Už takhle z nich rostou drzí parchanti bez trochy úcty. Chování dnešních dětí k učitelům je na hnití,“ stěžuje si jedna z matek s odkazem na to, že dříve mohli učitelé děti vytáhnout za ucho a bylo klidu. Jiní malují apokalyptické scénáře. „Bude to katastrofa a hodně trestných činů v budoucnosti. Ti rozumní děti mít nebudou a pořídí si psa,“ předpovídá další rozvášněná diskutérka.
Jenže pak tu máme druhý tábor, který je z nového zákona nadšený. „My jsme naše děti nebili nikdy a jsou i přesto vychované, vše šlo vyřešit domluvou,“ chlubí se rodiče, kteří to zvládli bez násilí. A připomínají, že facka je prostě ta nejjednodušší cesta. „Plesknutí děti je to nejjednodušší. Vychovávat neznamená fyzicky trestat,“ říkají jasně. Experti jim přitakávají. „Jen blbec v dnešní době trestá děti fyzicky,“ padají tvrdá slova.
Nejvíc emocí ale vyvolává otázka, co teď bude. „Rodič dítě pleskne, dítě nebo svědomitý soused to nahlásí. Co dál? Rodič dostane pokutu? Rodiče zavřou? Dítě půjde do dětského domova?“ ptají se zmatení rodiče. Dobrá zpráva je, že zákon žádné nové tresty ani pokuty nezavádí. Jde hlavně o změnu ve společnosti, ne o honění rodičů po soudech.
Zajímavé je, že většina českých rodičů fyzické tresty ve skutečnosti nepoužívá, jen 41 procent přiznalo, že je nepoužívá vůbec, a když už k něčemu dojde, rodiče se dětem většinou omlouvají. Přesto jsou tu děti, na které prý „domluvou nejde“. „Jsou děti, u kterých můžete hlučet dvě hodiny a mají rodiče u prdele. Já chápu, že občas rodičům dojde trpělivost,“ obhajuje výchovné plácnutí část rodičů.
Nejdrsnější výpovědi přicházejí od lidí, kteří sami zažili dětství plné násilí. „Byla jsem denně bitá od 3 až 4 let plácačkou na mouchy, vařékou, později i hadicí. Všechny nástroje jsem si musela přinést,“ svěřuje se žena, která má z dětství trauma na celý život. Takoví lidé varují, že fyzické tresty ničí vztah mezi dítětem a rodičem. „Bolí ho to, psychická bolest je horší. Kazí to vztah dítěte k rodiči,“ vysvětluje expertka.
Debata je tak vyhrocená, že připomíná nedávný spor o ohňostroje. „Lidi se rozdělili na BITÍ NIKDY versus BITÍ NEVADÍ a nic mezi tím neexistuje,“ konstatuje jedna z diskutujících.
