Už 26 let si Češi nedovedou představit Vánoce bez Pelíšků. Film, který vydělal 80 milionů a přilákal přes milion diváků, skrývá desítky šokujících příběhů ze zákulisí.
Sylvie Koblížková (Uzlinka) při testování dětského indukčního přístroje utržila šok a musela k lékaři, jak prozradil režisér Jan Hřebejk. Rekvizitáři sovětskou hračku „Vyděržaj pianěr!“ vyrobili sami, protože originál nesháněli. Lucie Výborná později ukázala, že česká verze od Kovozávodů Prostějov ze 60. let stávala jen 10 korun. Eva Holubová zase na intimní scénu s Jaroslavem Duškem vzala dvoje spoďáry a stahovačky půjčené od Simony Stašové. „Nechápu, jak jsem to na sebe nandala, protože pak je ze mě museli odstřihávat,“ svěřila se. Dušek prý chtěl natáčet úplně nahý, ale neprošlo mu to. Slovo „prcat“ Holubová před kamerou nedokázala vyslovit, tak jí Dušek radil opakovat si „mrcat“ a „prdat“ a pak to vyměnit. Nakonec to napsala na tabuli a vytvořila další pointu, když do třídy vešel Kodet a ona to zoufale zakrývala.
Moment, kdy se po příchodu Rusů 20. srpna 1968 začne hrát česká hymna na piano, vymyslel až asistent režie. Inspirovali ho rodiče, kteří vyprávěli, že si v osudném večeru mnoho lidí začalo zpívat hymnu. Bolek Polívka dal Simoně Stašové do účesu prskavku, což ho napadlo až při natáčení. Legendární scéna „Hledáš někoho, soudruhu?“ zase původně nebyla ve scénáři. Miroslav Donutil s Polívkou si ji vymysleli po zážitku z Estonska, kde jejich tlumočník použil slovo soudruh a stařec ho praštil holí. Když to Jan Hřebejk viděl na monitoru, rozhodl: „A proč by ho nepraštil?“. Jiří Kodet pak dal Duškovi ránu, která mu způsobila několikadenní modřinu. Větu „Proletáři všech zemí, vyližte si prdel“ navrhl do filmu právě Krejčík, který ji v osmašedsátém zařval do vrat ruských kasáren.
Hřebejk s Jarchovským věnovali přípravě čtyři roky. Scénář se přepisoval osmkrát, původně v něm nebyl srpen 68. Radu změnit zaměření z dětí na rodiče dal Hřebejkovi Jiří Krejčík, který ve filmu hrál doktora Stárka. Film původně měl název „Hovno hoří“ podle Šabachovy knihy. Petr Borovan z ČT ale vysvětlil, že na veřejnoprávní televizi v osm večer prostě nejde vysílat něco s takovým názvem. Prošlo se i názvy Hospodské historky, Pub fiction či Spolek pohodlí. Pelíšky navrhl až producent Ondřej Trojan, ale původně to byl jen pracovní název, který se nikomu nelíbil. „Náš film navíc titul zpětně ovlivnil, takže dneska ten název snad nevadí,“ vzpomíná Hřebejk.
Když natáčeli vánoční scénu, řekl si Jarchovský: „Stavebnici Merkur, tehdy jsme přece všichni chtěli Merkur!“. Udělala se pauza a rekvizitáři se rozjeli po Praze. Do hodiny přijeli se třemi Merkury. Emília Vášáryová na prosbu Hřebejka přinesla vlastní věci z konce 60. let. Když ukazuje Jindřišce fotku manžela, jedná se o tělo jejího tatínka s hlavou Jiřího Kodeta. Scénu, kdy si dcera sedne do skříně a tiše truchlí, použil Hřebejk ze vzpomínky Vášáryové na rozloučení se zemřelou maminkou.
Režisér věděl, že role je jako ušitá pro Kodeta, ale před lety spolu točili a nerozešli se v dobrém. Nakonec našel odvahu a oslovil ho. Kodetovi zpočátku role nešla kvůli nově udělaným zubům, které ho bolely a šišlal. Sylvie Koblížková z něj měla strach, ale nakonec se skamarádili, protože jim oba často měnili scénář. Postavu otce Krause vymodeloval scenárista Petr Jarchovský podle vlastního dědečka. Vzpomínal, jak měl děda v dílně schovaného Mausera a jak mu teta prozradila, že by se nedivila, kdyby tam měl i zaschlou kostru esesáka.
Film všichni předem těžce podceňovali, takže musel být natáčen na levnější šestnáctimilimetrový materiál. Druhý den natáčení se ztratil scénář s režijními poznámkami, nakonec se našel mezi rekvizitami. Miroslav Donutil po majorovi v Pelíškách zdůraznil, že příště přijme pouze roli generála. Po poručíkovi v Černých baronech, nadporučíkovi v Tankovém praporu a majorovi to byl podle něj naprosto logický postup.
